ALBÁNIE
4. – 19. ČERVENCE 2009
1. den
2. den
3. den
4. den
5. den
6. den
7. den
8. den
9. den
10. den
11. den
12. den
13. den
14. den
15. den
16. den
ALBÁNIE
4. – 19. ČERVENCE 2009
ALBÁNIE
|
Mám malý stan a nohy tak dlouhé, kam já je dám... Vyrazili jsme s Mundem do Albánie. Maďarskem, Srbskem do tramtárie. Dávejte na sebe pozor, říkali naši, na medvědy a lumpy od Ali Paši. Pomalu nastupujeme – Praha Černý Most, třicet hodin v buse, to fakt bude dost. V modrých tričkách vítá nás Michal a Ilča, jenom hlavně nepřekročit povolená kilča. První noc v parku hore v Černé hoře, večer máme násed – karimatka párty. My už chceme dál, chceme vidět moře, vykoupem se, ohřejeme trenčianské párky.
|
Mám
malý stan, v něm trhliny dlouhé, průvan tu mám... Pomalu nám tu lidi omdlívají z vedra, nestačí namazat ramena, bedra. K večeři kocë, disko tu taky je, pivko a víno, jenom ne rakije. Hnedka zkraje odešel nám mikrofon, ještěže náš Michal má hlas jako zvon. Taky zničené kolo nám Albánci spravili, autobus umyli, gamba se napili. A všude ten bordel, u cest samé smeťáky, rozbité vraky a haldy, kde domky se tísní. Ve městech zas ale nenajdeš feťáky nebo zloděje, lidi jsou tu hrozně vstřícní.
|
Mám malý stan, teče mi podlážkou, škvory tu mám... Každý večer nás věrně provází alkohol, Skanderbeg je skoro synonymem pro hlavobol. Lépe je jedna zdravotní Tirana pro klidný spánek do sedmi do rána. Vyvěračka Modré oko litry vody roní skoro všichni včetně Franty skočili si do ní. Během dalších dní už přibývá v nás neklidu – není taky divu, finišujem k Ochridu. Průvodci se rozhodli, na konci nás odrovnat, dva výlety od termálů nedaly se stihnout, kilometry na slepence spěchali jsme obědvat, pro jistotu Galičicu můžeme si střihnout.
|